Hospitalizace

Fibrilace síní je nejčastější poruchou srdečního rytmu, při níž se zjednodušeně elektrické impulzy šíří nepřetržitě a chaoticky po srdečních síních. Srdeční síně se proto mechanicky míhají a nejsou schopny adekvátně čerpat krve dále do srdečních komor. Srdeční komory se stahují nepravidelně a objem jimi vypuzené krve se stah od stahu mění. Důsledkem je neefektivní práce celého srdce a rozvodu kyslíku a živin krví do orgánů a tkání. Kromě toho ztráta vypuzovací schopnosti síní zvyšuje riziko vzniku krevní sraženiny v levé síni a její embolizace do mozku. Katetrová ablace je metodou, která může normalizací srdečního rytmu odstranit i oběhové a funkční důsledky arytmie i riziko cévní mozkové příhody s ní spojené.

Zdroje paroxysmální fibrilace síní jsou většinou (nikoli však vždy a všechny) lokalizovány v ústích plicních žil do levé srdeční síně, takže tzv. izolace plicních žil je úspěšná u větší části (nikoli však u všech) pacientů. Zdroje perzistentní a zvláště pak dlouhodobé perzistentní fibrilace síní se vyskytují nejen v plicních žilách, ale prakticky vždy v různém počtu také v jiných místech obou síní. Empirická schématická ablace obkružující ústí plicních žil je v tomto případě nedostatečná. Bohužel, doposud neexistují technologie, které by byly schopny při běžící fibrilaci tyto zdroje identifikovat. V současné době vyžaduje lokalizace a úspěšná ablace těchto zdrojů perzistentní fibrilace síní především individuální znalosti a zkušenosti lékaře, který výkon provádí.

Technickým cílem ablace perzistentní (trvalé, na léky nereagující) fibrilace síní je její ukončení samotnou ablací (nikoli elektrickou kardioverzí na konci výkonu). Dosažení tohoto cíle lze interpretovat jako zásah všech aktivních zdrojů běžící arytmie. U nejsložitější dlouhodobé perzistentní fibrilace síní se to nyní našim lékařům daří v téměř 70% případů první ablace. Ještě vyšším cílem je následný průkaz nevyvolatelnosti žádné arytmie provokačními testy. Tento cíl je většinou při prvním výkonu nerealistický, ale dosahujeme jej ve většině opakovaných výkonů, kdy už jsou zdroje arytmie předchozím zásahem zjednodušeny a zredukovány. Dosažení těchto cílů předznamenává s vyšší pravděpodobností dlouhodobý úspěch ablace.

Nové technologie odrážejí snahy o pokrok v oboru. Jejich cílem je zvýšení účinnosti a bezpečnosti výkonu a také zrychlení výkonu a jeho větší dostupnost pro větší počet pacientů. Každá technologie má své nevýhody a přednosti. Přestože pulzní energie bude asi v njbližší budoucnosti převažovat, individuálně může být užitečnější radiofrekvence nebo laser. Máte možnost se svým lékařem prodiskutovat všechny současné možnosti léčby. Osobní přístup, znalosti a zkušenosti lékaře, který Vám bude ablaci provádět, jsou u této velmi specializované léčby zřejmě ještě významnější, než v mnoha jiných oborech medicíny.

Celková anestézie (uspání pacienta za asistence anesteziologa) nebývá u většiny pacientů nutná. Nepříjemné je úvodní místní znecitlivění míst vstupu do cév a potom zejména aplikace radiofrekvenční energie v některých místech srdce. Bolesti jakéhokoli druhu se dají ztlumit léky proti bolesti. Dále se používají léky na uklidnění. Celkovou anestezii primárně volíme v určitých situacích, nebo když si to pacient přeje. Někdy se k ní musíme uchýlit, když se v průběhu výkonu ukáže, že pacient aplikaci radiofrekvenční energie netoleruje. Pulzní ablace vyžaduje celkovou anestezii nebo nejméně hlubokou analgosedaci.

Výkon se provádí proto, aby se pacient mohl vrátit k aktivitám, ve kterých mu arytmie brání. Omezení jsou tedy jen dočasná a většinou souvisí s hematomy v tříslech. Dále se po větší ablaci mohou dočasně objevovat pocity neurčitého tlaku nebo píchání na prsou, které se do několika dnů až týdnů postupně vytratí. Omezení mohou také souviset s pokračující protisrážlivou léčbou, kterou v indikovaných případech doporučujeme vysadit nejdříve za několik týdnů až měsíců.